| čeština | |
Jak mluví Španělé?Španělština (také kastilština) je dnes asi čtvrtým nejpoužívanějším jazykem na světě. Kde se ale vzala? Samozřejmě se nyní všichni budou smát, že je to přeci jasné, že vznikla na Pyrenejském poloostrově (1) a že se jedná o jazyk latinského původu. Je to ale opravdu tak prosté? V tomto článku se zjednodušeně podíváme na některé důležité události historie kastilského jazyka na území Španělska. Na Pyrenejském poloostrově dnes existuje pět oficiálních jazyků. Nejznámější jsou samozřejmě portugalština a španělština, které se rozšířily daleko za hranice Evropy, dále se ale na území Španělského království používá katalánština, galicijština a baskičtina. A je to právě baskičtina, která je ve skutečnosti jediným neindoevropským jazykem v Západní Evropě, kterou začneme tento výklad. Raná forma baskičtiny byla totiž současnicí (2) jazyků starých Keltiberů (potomků Keltů a Iberů), dominantní etnické skupiny na Pyrenejském poloostrově před 3. st. př. n. l. Svůj vliv na území těchto kmenů (3) měla už od starověku také kultura fénická, řecká i kartaginská. V průběhu 3. st. př. n. l. byla tato země dobyta Římany, kteří zde vládli až do 4. st. n. l, a místní obyvatelé začali používat jazyk, který s sebou dobyvatelé přivezli. Je důležité mít na paměti (4), že se nejednalo o spisovný jazyk, kterým mluvily vyšší vrstvy v Římě, šlo o lidovou latinu, používanou legionáři, úředníky a kolonizátory, do které pochopitelně proniky některé rysy původního jazyka. V 5. stol. n. l. překročily Pyreneje germánské kmeny, z nichž jsou nejznámější Vandalové a Vizigóti. Ti se usadili na většině území dnešního Španělska a Portugalska a překvapivě adaptovali latinu, kterou zde našli. Nicméně (5) do ní opět vnáší významnou část svého vlastního původního jazyka. Tento jazyk se tedy vyvíjel až od 8. stol., kdy začala arabská invaze se severu Afriky. Muslimové započali svoje dobývání v roce 711 a velice rychle zatlačili křesťanské království do horských oblastí na severu poloostrova. Poslední území v jižních regionech Španělska se Španělům podařilo získat zpět až v roce 1492. Je tedy logické, že za tak dlouhou dobu měla arabština na místní románské jazyky obrovsky významný vliv, který, dá se říct, zformoval španělštinu do podoby, v jaké ji známe dnes. A bylo to právě po arabské invazi, kdy zaznamenáváme (6) rozdělení románských jazyků na diskutovaném území na katalánštinu, která přetrvala dodnes, kastilštinu, která je dnes spíše známá jako španělština, galicijsko-portugalštinu, z níž později vznikla portugalština a galicijština, a několik dalších, dnes již neexistujících, jazyků. Velká územní expanze Kastilie (a tedy i kastilštiny) započala v 10. stol. a pokračovala až do roku 1492. V průběhu těchto staletí se z Kastilie stala dominantní mocnost na poloostrově. Téhož roku Kryštof Kolumbus objevil Nový svět a kastilštinu tedy čekala světlá, ovšem velice krvavá budoucnost. |
Wie sprechen die Spanier?Spanisch (oder auch Kastilisch) ist heute etwa die vierte am meisten benutzte Sprache der Welt. Aber woher sei sie gekommen? Natürlich werden jetzt alle lachen, dass es doch klar ist, dass sie auf der Pyrenäen halbinsel (1) entstand und dass sie einer lateinischen Herkunft ist. Ist es aber wirklich so einfach? In diesem Artikel schauen wir uns vereinfacht einige wichtige Ereignisse in Geschichte der kastilischen Sprache in Spanien an. Auf der Pyrenäenhalbinsel gibt es heutzutage fünf offizielle Sprachen. Die bekanntesten sind natürlich Portugiesisch und Spanisch, die sich weit über die Grenze Europas erweiterten. Im Königreich Spanien wird aber auch Katalanisch, Galicisch und Baskisch gesprochen. Und es ist gerade Baskisch, das in Wirklichkeit die einzige nicht indoeuropäische Sprache in Westeuropa ist, mit dem wir unsere Erklärung anfangen. Die frühe Form der baskischen Sprache war nämlich eine Zeitgenossin (2) der Sprachen von alten Keltiberern (Nachkommen der Kelten und Iberen), von einer dominanten ethnischen Gruppe auf der Pyrenäenhalbinsel vor 3. Jahrhundert v. Chr. Ihren Einfluss auf das Gebiet dieser Stämme (3) hatten ab Mittelalter auch die phönizischen, griechischen und karthagischen Kulturen. Im Verlauf des 3. Jahrhunderts v. Chr. wurde dieses Land von Römern erobert, die da bis zum 4. Jahrhundert n.Chr. herrschten, und deswegen begannen die Einwohner die Sprache der Eroberer zu benutzten. Es ist wichtig, nicht zu vergessen (4), dass es sich um keine literarische Sprache handelte, mit der die höheren sozialen Schichten in Rom sprachen, sondern um das Volkslatein, das Legionäre, Beamte und Kolonisatoren benutzten, in das eigene Merkmale eigener ursprünglichen Sprache eindrangen. Im 5. Jahrhundert n. Chr. überschritten die Pyrenäen die germanischen Stämme, aus denen die Vandalen und Visigothen die bekanntesten sind. Sie besiedelten die Mehrheit des heutigen Spaniens und Portugals und adaptierten sich überraschenderweise Latein, das sie da fanden. Dennoch (5) brachten sie wieder einen bedeutenden Teil ihrer eigenen Sprache herein. Die Sprache entwickelte sich weiter bis zum 8. Jahrhundert, wann die arabische Invasion aus dem Norden Afrikas anfing. Muslimen begannen ihre Eroberung im Jahr 711 und drängten die christlichen Königsreiche sehr schnell in Berggebiete im Norden der Halbinsel hinaus. Die letzten Gebiete in spanischen Südregionen gewannen Spaniern erst 1492 zurück. Deshalb ist es logisch, dass dortige romanische Sprachen sehr stark vom Arabisch beeinflusst wurden. Man kann auch sagen, dass diese Einflüsse Spanisch in die Form umwandelten, in der wir sie heute kennen. Und es war gerade nach der arabischen Invasion, wann die Aufteilung der romanischen Sprachen im diskutierten Gebiet aufzuweisen ist (6) auf Katalanisch, das bis heute überdauerte, auf Kastilisch, das heute eher als Spanisch bekannt ist, auf Galicisch-Portugiesisch, aus dem später Portugiesisch und Galicisch entstanden, und auf ein paar andere, die heute nicht mehr existieren. Eine große territoriale Kastilien-Expansion (und auch kastilischer Sprache) fing im 10. Jahrhundert an und dauerte bis 1492. Im Verlauf dieser Jahrhunderte wurde Kastilien zu einer dominanten Mächtigkeit auf der Halbinsel. Im selben Jahr entdeckte Christoph Kolumbus die Neue Welt, und deshalb wartete auf Kastilisch helle, allerdings aber sehr blutige Zukunft. ¿Cómo hablan los españoles?El español (también llamado el castellano) hoy en día es más o menos el cuarto idioma más usado del mundo. ¿Pero de dónde vino? Por supuesto que todos se van a reír ahora, diciendo que es obvio: que surgió en la península (1) ibérica y que se trata de una lengua de origen latín. ¿Pero de verdad es así de simple? En este artículo vamos a ver de forma simplificada a algunos eventos importantes de la historia de la lengua castellana en la zona de España. En la península ibérica hoy en día existen cinco idiomas oficiales. Los más conocidos son, por supuesto, el portugués y el español, que se han extendido mucho más allá de las fronteras de Europa, pero luego en el territorio del Reino de España se usa el catalán, el gallego y el euskera. Y es justamente el euskera que, en realidad, es el único idioma no indoeuropeo en la Europa Occidental, con el que empezaremos esta explicación. Es que la forma temprana del euskera era contemporánea (2) de los idiomas de los celtíberos (los descendientes de los celtas y los íberos) antiguos, el grupo étnico dominante en la península ibérica antes del siglo III a. C1*. Su influencia en el territorio de estas tribus (3) tenía ya desde la Edad Antigua también la cultura fenicia, griega y cartaginesa. Durante el siglo III a. C. esta tierra fue conquistada por los romanos quienes gobernaron aquí hasta el siglo IV d. C.2*, y los pueblos locales empezaron a usar el idioma que los conquistadores habían traído. Es importante tener en cuenta (4) que no se trataba de un lenguaje formal hablado por las clases privilegiadas en Roma, sino del latín vulgar, usado por los legionarios, los oficiales y los colonizadores en el que naturalmente penetraron algunos rasgos del idioma original. En el siglo V d. C. cruzaron los Pirineos las tribus germánicas de cuales las más famosas son los vándalos y los visigodos. Éstos se instalaron en la mayoría del territorio de España y Portugal y sorprendentemente adaptaron el latín que habían encontrado allí. Sin embargo (5), otra vez introdujeron en el latín una parte importante de su lengua original. Pues este idioma se desarrollaba hasta el siglo VIII cuando empezó la invasión arábiga del norte de África. Los musulmanes empezaron su conquista en el año 711 y muy rápidamente empujaron el reino cristiano a las zonas montañosas en el norte de la península. Los últimos territorios en las regiones sur de España los españoles los lograron recuperar otra vez mucho más tarde, en el año 1492. Así que es lógico que durante un período tan largo el árabe tuvo una influencia muy notable sobre las lenguas romances locales que, se podría decir, dio forma al español que conocemos hoy en día. Y es justamente después de la invasión arábiga que notamos (6) la división de los idiomas romances en el territorio tratado: el catalán que persiste hasta hoy, el castellano que es hoy en día más bien conocido como el español, el gallego-portugués del que más tarde surgió el portugués y el gallego y varias otras lenguas. La gran expansión territorial de Castilla (y así del castellano) empezó en el siglo X y continuó hasta el año 1492. Durante estos siglos Castilla llegó a ser la potencia dominante en la península. En el mismo año Cristóbal Colón descubrió el Nuevo Mundo y al castellano le esperaba un futuro brillante, pero muy sangriento. 1* a. C. = antes de Cristo2* d. C. = después de Cristo |