| čeština | |
Vzdálený svět umělcůvZa devatero horami a devatero řekami žil byl jeden usměvavý chlapec. Usmíval se jako sluníčko, a tak lidé kolem museli v jeho blízkosti často hledat něco jako slunečník (1). Už dva roky proto žil sám, odříznut od lidí a civilizace. Slunci ale neunikl, a tak se i přesto stále usmíval jako ono. I když ale žil sám, nebyl osamocený. Jeho spojení s okolním světem spočívalo v pokoji. Byl to umělec. Byl editorem (2) svých vlastních myšlenek a nápadů, které převáděl z virtuality do reality kolem sebe. Nevytvářel si žádné domněnky o lidech. Žádní lidé se okolo něj přeci nevyskytovali. A on se bez jediné domněnky (3) domníval, že je to tak správně. Ve svém pokoji měl pracovní stůl, který byl obléhán pouze nepřehlednou změtí všech možných papírů s návrhy, tužkami, pastelkami a hrnečkem (4) s černou kávou, kterou pil nejraději. Občas mu tam také přistála nějaká kniha (5), jelikož právě knihy byly, vedle hlavy, hlavním zdrojem jeho inspirace a také formou výuky (6). Rád se vzdělával. Přečetl tolik knih, že by dokázal obšírně poreferovat například o ekonomii, říši rostlinné či živočišné. Kdyby jen měl komu… Živočichy opravdu miloval, až na jednu výjimku. Tou výjimkou byl netopýr (7) Adam, zabydlený v půdních prostorách chlapcova obydlí. V nočních hodinách se totiž bavil tím, že vylétával vikýřem vstříc tulipánům (8), které si chlapec šlechtil na své zahrádce. Chlapec byl poté vždy neobyčejně rozrušen, jelikož pak mu tam zbývaly jenom pomněnky (9). A modré pomněnky nemohou existovat bez červených tulipánů. Bořilo to totiž umělcovu představu o světě, která byla založena na kontrastech. Nutno ještě zmínit, že i když uznával božský kontrast, stále ho nenacházel ve svém životě v celé své úplnosti. Chyběla mu totiž žena. Žádní lidé okolo něj ale nebyli, natož žena, a tak koncentroval svůj žal a částečné zoufalství do svých dílek, jako správný umělec. Jednoho dne se opět vznášel v oblacích svých náruživých myšlenek, ale bylo to zrovna v okamžiku, kdy vylézal z vany. Dlažba (10) byla tedy prvním místem, na kterém spočinulo jeho tělo, když po ní uklouzl. Jeho duše se od té doby stále vznáší. Kde? To nikdo neví. A žena? Tak tu už si nenašel. |
Die entfernte Welt des KünstlersVor langer, langer Zeit in einem unbekannten Land wohnte ein lächelnder Junge. Er lächelte wie die Sonne, und deswegen mussten die Leute um ihn herum oft etwas wie einen Sonnenschirm (1) suchen. Deswegen lebte er auch schon zwei Jahre alleine, abgeschnitten von allen Menschen und der Zivilisation. Der Sonne konnte er aber nicht entkommen, also lächelte er trotzdem wie sie. Auch wenn er alleine lebte, war er nicht einsam. Seine Verbindung zu der umliegenden Welt ruhte in seinem Zimmer. Er war Künstler. Er war der Entwickler (2) seiner eigenen Gedanken und Ideen, die er aus der Virtualität in seine eigene Realität transformiert hatte. Er stellte keine Vermutungen (3) über die Menschen an. Es waren nämlich keine Menschen in seiner Nähe. Und er alleine, ohne einzige Vermutung anzustellen, vermutete, dass es so richtig sei. In seinem Zimmer hatte er einen Arbeitstisch, der mit einem unübersichtlichen Wust aller möglichen Papiere, mit Entwürfen, Bleistiften, Farbstiften und einer Tasse (4) mit schwarzem Kaffee, den er am liebsten trank, bedeckt war. Manchmal landeten da auch Bücher, denn genau diese Bücher (5) waren, neben seinem Kopf, die Quelle seiner Inspiration und die Form sich zu unterrichten1* (6). Er bildete sich gerne weiter. Er las sogar so viele Bücher, dass er ausführlich beispielweise über Ökonomie, das Pflanzen- und Tierreich referieren könnte. Nur, wenn er doch jemanden hätte… Tiere mochte er wirklich gerne, nur mit einer Ausnahme. Diese Ausnahme war die Fledermaus (7) Adam2*, die auf dem Dachboden seines Hauses lebte. In der Nacht unterhielt sie sich nämlich damit, dass sie durch das Dachfenster zu den Tulpen (8) hinausflog, die der Junge in seinem Gärtchen veredelte. Der Junge war dann immer ungewöhnlich aufgeregt, weil da dann nur noch die Vergissmeinnicht (9) übrigblieben. Und die blauen Vergissmeinnicht können ohne rote Tulpen nicht existieren. Das zerstörte die Vorstellung Künstlers über die Welt, die gleichzeitig auf Kontrasten basierte. Es ist noch nötig zu sagen, dass, auch wenn er den göttlichen Kontrast würdigte, er diesen nie in seinem Leben in seiner ganzen Vollständigkeit fand. Ihm fehlte eine Frau. Um ihn herum waren keine Menschen, geschweige denn eine Frau, und deswegen konzentrierte er seine Trübsal und die partielle Verzweiflung in seinen Werken wie ein richtiger Künstler. An einem Tag schwebte er wieder in den Wolken seiner passionierten Gedanken, und es passierte genau in dem Augenblick, als er aus der Badewanne herausstieg. Die Bodenfliesen (10) war der erste Ort, auf dem sein Körper ruhte, als er auf ihnen ausglitt. Seit dem schwebt seine Seele immer noch. Wo? Das weiß niemand. Und die Frau? Die hat er nicht für sich gefunden. (Und wenn er nicht gestorben ist, sucht er bis heute eine Frau...) 1* der Unterricht – v českém textu používáme podstatné jméno (vyučování=der Unterricht), to by zde však gramaticky nešlo ve větě použít a z toho důvodu je využité odvozené sloveso vyučovat=unterrichten2* die Fledermaus – možná si říkáte, proč má když má slovo Fledermaus ženský člen je za ním přesto mužské jméno, k tomuto problému dochází z důvodu překladu, protože v češtině je ten netopýr, ale v němčině die Fledermaus El mundo lejano del artistaÉrase una vez1* un chicho sonriente. Su sonrisa brillaba2* como el sol y así la gente en sus alrededores a menudo tenía que buscar algo como una sombrilla (1). Por eso llevaba ya dos años viviendo solo, apartado de la gente y la civilización. Pero no escapó del sol, y así, a pesar de vivir solo, siempre sonreía tal como él. Aunque vivía en soledad, no era solitario. Su conexión con el mundo consistía en su habitación. Era un artista. Era el editor (2) de sus propios pensamientos e ideas que convertía de la virtualidad en la realidad que lo rodeaba. No creaba suposiciones (3) sobre la gente. Al final, ninguna gente se encontraba en su alrededor. Y él, sin duda alguna, suponía que así era correcto. En su habitación tenía un escritorio rodeado solo de un confuso embrollo de diferentes3* papeles con planes, lápices, lápices de color y una taza (4) de café negro que más le gustaba beber. De vez en cuando aterrizaba por allá un libro (5), porque eran los libros (aparte de su cabeza) la fuente principal de su inspiración y también una forma de aprendizaje (6). A él le gustaba aprender. Había leído tantos libros que podía referir extensamente, por ejemplo, de la economía, del reino vegetal o animal. Solo si tuviera a quién referir… A los animales de verdad los amaba, con una excepción. La excepción era el murciélago Adán que vivía en los espacios del desván de la vivienda del chico. Era porque el murciélago (7) por la noche se divertía con salir volando por la claraboya hacia los tulipanes (8) cuales el chicho cultivaba en su jardín. El chico siempre acababa muy agitado después porque luego le quedaban allí solo nomeolvides (9). Y las nomeolvides azules no pueden existir sin los tulipanes rojos. Rompía la imagen del mundo del artista, basada en contrastes. Hay que mencionar que, aunque respetaba el contraste divino, no lo encontraba completo en su propia vida. Es que le faltaba una mujer. Pero no se hallaba gente en su alrededor, mucho menos una mujer, y así concentraba su dolor y desesperación parcial en sus obritas como un buen artista. Un día estaba otra vez volando en las nubes de sus pensamientos apasionados, pero fue precisamente en el momento cuando salía de la bañera. Las losetas (10) fueron así el primer lugar, donde se cayó su cuerpo cuando se resbaló por ellas. Desde aquel tiempo su alma está volando constantemente. ¿Dónde? Esto no lo sabe nadie. ¿Y una mujer? Pues a esa ya no la encontró nunca. 1* doslova „byl jednou jeden“2* „jeho úsměv zářil” – ve španělštině se „usmívat se jako sluníčko“ nepoužívá 3* „různé“ – ve španělštině se „všechny možné“ neříká |